Všechno je to jenom v hlavě

Delší dobu jsem se odmlčela a nenapsala ani řádku. Měla jsem totiž trochu „jiné“ starosti. Potřebovala jsem se vnitřně naladit sama na sebe, na své tělo, na miminko a na čím dál více se blížící porod. Stále jsem totiž nevěděla, jak to všechno bude.

Po mém prvním porodu akutním císařem pro polohu koncem pánevním jsem se ve svém okolí stále častěji setkávala s názory, že… „To budeš mít určitě i druhý císař, viď?“ nebo „Když první císař, tak to druhý bude automaticky císař“ a podobně.

Já ale čím dál silněji vnitřně cítila, že chci rodit přirozeně a že chci věřit svému tělu, že to dokáže. Věřit svému miminku, že si samo zvolí způsob, jakým chce přijít na tento svět. Císař by byl možná „bez práce“ a bez porodních bolestí, ale ta dlouhá rekonvalescence potom… Já potřebuji fungovat, už jen kvůli starší dceři, které je 22 měsíců.

„Ne, já chci zkrátka zažít krásný a přirozený porod“, stále častěji znělo v mojí hlavě.

Tohle mé druhé těhotenství mě zřejmě mělo vyzkoušet v síle mojí vůle a v tom, jak moc si důvěřuji. Během těhotenství se mi totiž objevila tříselná kýla, přidaly se problémy se žílami v třísle a na levém lýtku a v průběhu se k tomu všemu přidala ještě hraniční cukrovka.

I přesto jsem si v hlavě nastavila, že JÁ PROSTĚ BUDU RODIT PŘIROZENĚ! Císaře jsem si vůbec nepřipouštěla.

Byla jsem už téměř ve 36. týdnu a od doktorů jsem stále neměla žádné bližší informace, zda s tímhle vším, co mám, mohu rodit spontánně či nikoliv. Po císaři by mohlo hrozit prasknutí předchozí jizvy, při samotném tlačení by mohla pozlobit kýla…podobné strašáky se mi celé těhotenství honily hlavou.

Osud tomu však chtěl a do cesty mi vstoupila úžasná osoba, paní doktorka, kterou bych v dnešní době nazvala andělem nebo zjevením, jak ji nazvala moje kamarádka.

Měli by jí platit zlatem! Takový přístup se tady totiž jen tak nevidí. Tak empatickou, chápavou a snažící se vyjít Vám vstříc, jsem opravdu v našich zdravotnických zařízeních postrádala.

Až ona mi vlastně potvrdila, že všechny ty moje vnitřní pocity jsou takto naprosto v pořádku. Že je dobře, že vnímám a poslouchám svoje tělo a to, co mi říká. Měla dokonce radost z toho, že jen slepě nekývnu na možnost plánovaného císaře a že to chci zkusit, porodit přirozeným způsobem. Podpořila mne maximálně, jak jen mohla. To mi u dnešních lékařů chybí. Nikdo se neptá „A jak byste si to přála ideálně vy?“…

21/5 jsem přivedla na svět naše druhé zlatíčko, druhou holčičku. Byl to nepopsatelný zážitek, když mi ji položili na prsa. Nádherný porod, vše podle mých představ. No, spíše bych to nazvala asi tak, jak jsem si představovala pouze ve snech.

*Pokud Vás zajímá více podrobností o mém porodu, o tom, jak to celé probíhalo, napsala jsem o tom článek —) najdete jej tady.


Do porodnice jsme to málem nestihli :), jak to bylo rychlé. A to jsem tam byla ten den ráno na kontrole a vzápětí u kamarádky na návštěvě :-).

Pobyt v porodnici jsem si tentokrát užila úplně jinak. Určitě to bylo hlavně tím, že jsem to už jednou absolvovala. Poprvé je člověk ze všeho vykulený a na nic se kolikrát ani nezeptá, jelikož přece „doktoři vědí nejlíp“. Podruhé už věci vidíte jinak. Už si dokážete říct, co chcete a co si nepřejete.

Některé věci si pohlídáte. Dřív jsem spíše mlčela, ale dneska už se nebojím na cokoliv zeptat.

Tímto článkem bych chtěla hlavně podpořit maminky, které rodily císařským řezem a mají před sebou svůj další porod, u kterého jsou zatím v nejistotě a neví, jak budou nakonec rodit. I přesto, že třeba některé skutečnosti směřují váš porod k dalšímu CS, neztrácejte naději. Věřte svému vlastnímu tělu, svým pocitům. Je to hlavně o naší hlavě. Spoustu věcí dokážeme přeprogramovat samy v sobě.

Pozitivní myšlení, vizualizace toho, jak bych si to přála, nacítění se na příjemné pocity, jaké budu mít, až budu mít miminko na prsou… To vše mi pomohlo a mohla jsem tak zažít něco úžasného. (Sama tyto techniky hodně používám a více se o nich zmiňuji ve své knize).

 

 

Jsem na sebe hrdá, přivedla jsem na svět nádherné, zdravé dítě. Mé tělo ho celou tu dobu živilo a mé tělo ho také porodilo. Jsem mu za to nesmírně vděčná.

Příroda to zařídila skvěle a když ji dáme příležitost a budeme sobě naslouchat, jsme schopny čehokoliv.

Tímto nemyslím jen porod, ale vše, co si přejeme a čeho chceme dosáhnout, máme ve své hlavě. Je to o tom, jak si to nastavíme ;).

Nebojte se říkat, co VY samy chcete!

 

Chcete-li zvýšit své sebevědomí —–) mohl by Vás zajímat můj eBook

Michaela Zemanová
Mojí vášní je focení. Miluju fotit lidi a skrze fotku jim odhaluji jejich přirozenou krásu. Tam, kde je potřeba, léčím a pomáhám měnit sebekritické posuzování sebe sama. Rozumím ženám, které se nerady fotí nebo se toho z nějakého důvodu obávají a provádím je na cestě, jak být sebevědomé. Jsem autorkou eBooku Cesta ke spokojenějšímu já >> Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Rubriky
  • Nejnovější příspěvky
  • Toužíte po tom mít krásné fotky a objevit svoji skrytou krásu?

    Stáhněte si můj eBook zdarma 10 důvodů, proč odhodit strach a nechat se vyfotit aneb Jak si focení naprosto užít

  • <div class=“fb-page“ data-href=“https://www.facebook.com/radujsezfotky/“ data-tabs=“timeline“ data-small-header=“false“ data-adapt-container-width=“true“ data-hide-cover=“false“ data-show-facepile=“true“><blockquote cite=“https://www.facebook.com/radujsezfotky/“ class=“fb-xfbml-parse-ignore“><a href=“https://www.facebook.com/radujsezfotky/“>Raduj se z fotky</a></blockquote></div>